Kapela

Jako na strunách

Hudba, text: Roman Bukovjan

Interpret: Potíže

Jako na strunách, když píseň přichází,

na louce na stráních, když se vítr prohání.

Jako na pouštích, když se písek rozpálí,

na oknech, na kytkách, když prach někdo rozhází.

Jako v korunách, kde ptáci dávno nebydlí,

do chrámů bez věží, do hospod bez židlí.

Teď chodíš ty sám a vrážíš do lidí, 

a chtěls jim to říct, nikdo tě neslyší.

Můžou jít dál, když zvonek zvoní u dveří.

Pak najdou tak snadnou adresu mou,

co teď chodí krajinou.

Co potom s láskou, s černou páskou.

Plnej je sál, jen tobě lidi nestačí,

musíš jít dál, strach s každým zacvičí.

Komu zahrají, když lék si s vínem zatančí,

a prosbu poslední snad někdo vyslyší.

Pokojík

Text: Lenka Syrovátková, Roman Bukovjan

Hudba: Lenka Syrovátková

Interpret: Potíže

Pokojík jedna plus jedna

velký prostor pro jednoho malý pro dva

Lepenkou říkáš zapečetím byt

aby náš krátký vztah byl tak skryt

V mapě hledáš svoje cesty

dožíraj Tě klepy sousedský

Pozdrav usměj se a jdi

Tebe nepoloží pomluvy

Sousedé neslyší o sněhu na nádvoří

uši jim lezou skrze zdi

a tak milování a tak milování

nutno odložit

Krásnej byt tak mě zas ohrom

kecy jak bude jenže kdy je potom

teď nevím jak se všeho vzdát

to jsou jen věci nechám je tu stát

Pokojík jedna plus jedna

konečně místo kde bych si sedla

to co nás pojí dávno vzal už čas

nám zbyla pouta a ty vem ďas

Sousedé neslyší o sněhu na nádvoří

uši jim lezou skrze zdi

a tak milování a tak milování

nutno odložit

Zvon

Text: Josef Vachuda

Hudba: Pavel Elvis Krása

Interpret: Potíže

Kdo změří statečnost vojáků v poli

kdo cítí netečnost když u srdce bolí

Zabuší na dveře a cítí tu zlost

je blízko nevěře a pálí za sebou most

Kdo otvírá síň verbířům slávy

kdo komu dá míň ať zchladí hlavy

A z polí posbírá krvavý kytky co po padlých jsou

a ukončí zbytečný bitky ty nezaplanou

Ať radši zní kytary tón

a v klidu spí válečnej zvon

ať v zádech mrazí jen z první lásky

Kdo znamená víc než nejchudší chlap

kdo najde si klíč od ztracených map

A do dlaní nabere vodu a smyje škváru z ran

kdo zbaví nás zbytečných plotů a bolestných ran

Kdo změří statečnost vojáků v poli

kdo cítí netečnost když u srdce bolí

Ať radši zní kytary tón

a v klidu spí válečnej zvon

ať v zádech mrazí, jen z první lásky

Než budu velká

Hudba, text: Roman Bukovjan

Interpret: Potíže

Než budu velká, schovám se do křoví a budu se tam bát

Psaníčka tajná, barevný kamínek ten nemůže se smát

A vítr fouká si klidně pavlačí, plamínky v očích, že už nehoří

Tak jako dřív nestačí chtít,

i když ve dvou sama, když nemám kam jít

Než budu velká, přijdu zas ke dveřím tak, jak si budeš přát

Já loutka pouhá, stačí mi domluvit a nebudu se ptát

proč slunce u nás doma často nesvítí

co s malířem, když správnou barvu necítí

Nechci mu lhát, že v temném moři nežijí

bílí andělé, jenž slanou vodu nepijí

Než budu velká, zežloutlou fotku musím schovat pod polštář

Není už stejná, jako když dávalas ji kdysi pod diář

Ani ten starej dům co chodili jsme na koláč

bys nepoznala jakej dostal novej plášť

A dole pod řekou, kde kukačku jsme slýchali

jsem ještě nebyla, co bez Tebe mě nechali

Než budu velká, s panenkou bez šatů už nebudu si hrát

Pohádka bájná, o lásce, bez které jsem chodívala spát

Že moje vlasy vezmeš jednou do dlaní

a luční kvítí mi srdce provoní

Budeš mě hřát, když bílé mraky černají

a z černé můry se krásný motýl narodí

Než budu velká, schovám se do křoví a budu se tam bát…