Jako na strunách
Hudba, text: Roman Bukovjan
Interpret: Potíže
Jako na strunách, když píseň přichází,
na louce na stráních, když se vítr prohání.
Jako na pouštích, když se písek rozpálí,
na oknech, na kytkách, když prach někdo rozhází.
Jako v korunách, kde ptáci dávno nebydlí,
do chrámů bez věží, do hospod bez židlí.
Teď chodíš ty sám a vrážíš do lidí,
a chtěls jim to říct, nikdo tě neslyší.
Můžou jít dál, když zvonek zvoní u dveří.
Pak najdou tak snadnou adresu mou,
co teď chodí krajinou.
Co potom s láskou, s černou páskou.
Plnej je sál, jen tobě lidi nestačí,
musíš jít dál, strach s každým zacvičí.
Komu zahrají, když lék si s vínem zatančí,
a prosbu poslední snad někdo vyslyší.
Pokojík
Text: Lenka Syrovátková, Roman Bukovjan
Hudba: Lenka Syrovátková
Interpret: Potíže
Pokojík jedna plus jedna
velký prostor pro jednoho malý pro dva
Lepenkou říkáš zapečetím byt
aby náš krátký vztah byl tak skryt
V mapě hledáš svoje cesty
dožíraj Tě klepy sousedský
Pozdrav usměj se a jdi
Tebe nepoloží pomluvy
Sousedé neslyší o sněhu na nádvoří
uši jim lezou skrze zdi
a tak milování a tak milování
nutno odložit
Krásnej byt tak mě zas ohrom
kecy jak bude jenže kdy je potom
teď nevím jak se všeho vzdát
to jsou jen věci nechám je tu stát
Pokojík jedna plus jedna
konečně místo kde bych si sedla
to co nás pojí dávno vzal už čas
nám zbyla pouta a ty vem ďas
Sousedé neslyší o sněhu na nádvoří
uši jim lezou skrze zdi
a tak milování a tak milování
nutno odložit
Zvon
Text: Josef Vachuda
Hudba: Pavel Elvis Krása
Interpret: Potíže
Kdo změří statečnost vojáků v poli
kdo cítí netečnost když u srdce bolí
Zabuší na dveře a cítí tu zlost
je blízko nevěře a pálí za sebou most
Kdo otvírá síň verbířům slávy
kdo komu dá míň ať zchladí hlavy
A z polí posbírá krvavý kytky co po padlých jsou
a ukončí zbytečný bitky ty nezaplanou
Ať radši zní kytary tón
a v klidu spí válečnej zvon
ať v zádech mrazí jen z první lásky
Kdo znamená víc než nejchudší chlap
kdo najde si klíč od ztracených map
A do dlaní nabere vodu a smyje škváru z ran
kdo zbaví nás zbytečných plotů a bolestných ran
Kdo změří statečnost vojáků v poli
kdo cítí netečnost když u srdce bolí
Ať radši zní kytary tón
a v klidu spí válečnej zvon
ať v zádech mrazí, jen z první lásky
Než budu velká
Hudba, text: Roman Bukovjan
Interpret: Potíže
Než budu velká, schovám se do křoví a budu se tam bát
Psaníčka tajná, barevný kamínek ten nemůže se smát
A vítr fouká si klidně pavlačí, plamínky v očích, že už nehoří
Tak jako dřív nestačí chtít,
i když ve dvou sama, když nemám kam jít
Než budu velká, přijdu zas ke dveřím tak, jak si budeš přát
Já loutka pouhá, stačí mi domluvit a nebudu se ptát
proč slunce u nás doma často nesvítí
co s malířem, když správnou barvu necítí
Nechci mu lhát, že v temném moři nežijí
bílí andělé, jenž slanou vodu nepijí
Než budu velká, zežloutlou fotku musím schovat pod polštář
Není už stejná, jako když dávalas ji kdysi pod diář
Ani ten starej dům co chodili jsme na koláč
bys nepoznala jakej dostal novej plášť
A dole pod řekou, kde kukačku jsme slýchali
jsem ještě nebyla, co bez Tebe mě nechali
Než budu velká, s panenkou bez šatů už nebudu si hrát
Pohádka bájná, o lásce, bez které jsem chodívala spát
Že moje vlasy vezmeš jednou do dlaní
a luční kvítí mi srdce provoní
Budeš mě hřát, když bílé mraky černají
a z černé můry se krásný motýl narodí
Než budu velká, schovám se do křoví a budu se tam bát…