www.romanbukovjan.com

 

Vždy jsem se snažil, aby byl můj život co možná nejpestřejší. Ale znáte to, ať děláte co děláte, tak jednoho dne pozorujete, že se najednou věnujete víc práci, honíte se od rána do večera. Kolik času věnuji rodině, manželce, dětem, rodičům, svým koníčkům? Věta jako
„hned jak to, jen co to budu mít hotové .. tak zajedu za rodiči, vezmu dceru na výlet, uděláme si se ženou pěkný večer“.

A pak si uvědomíte, že to sakra tenhle měsíc zase nevyšlo. Život dává, ale také bolestně bere. S bráchou a maminkou už tady dole nenapravím nic.

A tak jsem se jednoho dne rozhodl, že si zkusím svůj život uspořádat malinko
jinak. A začal jsem své nápady a touhy realizovat hned. Je úplně jedno, jestli jde o večeři se ženou, stavění kostek s dcerou, důležité rozhodnutí při mém podnikání, nápad na nový text nebo píseň, anebo účast na expedici v daleké divočině.

„Vždy mě dojme příklad malého hmyzu, například včel. Přírodní zákony nařizují, aby včely pracovaly společně, mají-li přežít. Výsledkem je jejich instinktivní smysl pro společnou odpovědnost. Nemají žádnou ústavu, policii, náboženství ani morální výcvik, ale díky své přirozenosti pracují věrně pospolu. Občas možná bojují, ale většinou žije celá kolonie ve vztahu spolupráce. Lidé na druhé straně mají ústavy, rozsáhlé právní systémy a policejní síly. Máme náboženství, pozoruhodnou inteligenci a srdce schopné milovat. Přesto však v praxi naše vynikající vlastnosti za tímto malým hmyzem zaostávají. V určitých směrech cítím, že jsem ubožejší než včely.“

Dalajláma